pondělí 16. prosince 2013


Svatební maraton


Každá velká módní akce na zámku Sychrov má předem dané téma, ke kterému se modely vážou. Diváci vždy vidí tři části, módu současnou, módu autorskou a historickou módu.

Už nevím koho to napadlo, ale na jaře roku 2012 padlo téma SVATBA. Zdánlivě nejjednoduší byla móda současná, oslovili jsme půjčovnu svatebních a společenských šatů ADINA Praha http://www.svatebni-saty-adina.cz/ , kde nám majitelka ochotně vyšla vstříc.  To jsme ještě nevěděli, že ADINA patří k největším půjčovnám v Praze a  disponuje ohromnou plochou zaplněnou svatebními šaty a doplňky. Od té doby  chápu budoucí nevěsty, že propadají panice při výběru svatebních šatů.  Nastal kolotoč fittingů. Jedny svatební  šaty, druhé, třetí,  nebýt majitelky půjčovny, snad  by modelky vybíraly a zkoušely šaty ještě dnes. Ale vše dobře dopadlo. Na molu v galerii zámku Sychrov se představilo osm  nevěst.

Kolekce  salonu ADINA  ( Foto Jakub Frey, )

Vždy největším překvapením pro nás je autorská kolekce. Naše návrhářka Olga Vinogradová je cizinka, a tak jsme  byli   zvědavi  na její pojetí svatební módy.  

Kolekce  Olgy Vinogradové  ( Foto Jakub Frey )

Nakonec  se  ukázala nejjednodušší historická část přehlídky. Stačilo probrat sbírku dobových šatů, nažehlit je a vybrat modelky. Nastala chvíle vytvořit příběh,  který šaty doprovodí.  Zdálo se nám, že už je poněkud " přenevěstováno",  a tak jsme náš příběh rozšířili.  Jak to vlastně vždycky  bylo? Poznali se,  byla svatba,  následoval život manželský.  Sychrovských akcí se účastní i cizinci, tak proč jim neukázat, co  tradiční českou svatbu provází. 

Oddávající už je trochu nervózní ..    
(Foto FOSTYL Jana Staňková)
Svatebčané rozdávají  " panáky"
 (Foto FOSTYL Jana Staňková)

Svatební koláčky
 ( Foto FOTOSTYL Jana Staňková)

 

Trochu  historie 

Padesátá léta dvacátého století, byla v naší zemí ve znamení nástupu komunismu. Byla  dobou, kdy se silně potlačoval individualismus. Jakékoliv vybočení z řad pracujícího lidu bylo potrestáno. Důsledkem byly civilní svatby, které se již neodehrávaly v kostele, ale na městských úřadech, kde oddával tajemník a stěny zdobila rudá hvězda. Nevěsty volily ve většině případů civilní šaty doplněné krátkým závojíčkem.

50. léta  Šťastná nevěsta
 (Foto FOTOSTYL Jana Staňková)

                                                    
40. léta  První setkání  (Foto FOTOSTYL Jana Staňková)
                  
30. léta   Někdy  se manželství tak trochu nepovede.. 
 (Foto FOSTYL Jana Staňková)

30. léta Nevěsta  a tylové šaty ....
 (Foto FOSTYL Jana Staňková)
                  20.léta  Nevěsta s kyticí
             (Foto FOSTYL Jana Staňková)


Doba tzv. druhého rokoka, móda kulatých krinolín a korzetem staženého pasu, přinesla poprvé do historie velkou bílou svatební toaletu. A to hned několikrát, v bílém se vdávala anglická královna Viktorie, ta byla první, které vlečku svatebních šatů nesly malé družičky.V bílem se vdávala i francouzská císařovna Evženie a rakouská císařovna Alžběta Amélie Bavorská, kterou všichni známe jako Sisi, manželku císaře Františka Josefa. 



  (Foto FOSTYL Jana Staňková)

Barokní svatební šaty  neměly stanovenou barvu, materiálem a zdobením reprezentovaly postavení rodiny nevěsty.

 (Foto FOSTYL Jana Staňková)

Pár zajímavostí okolo svateb.  

Svatba nemá být v květnu, neboť svatba v máji nese máry, nevěsta nesmí mít modré šaty, to znamená modřiny, nevěsta nesmí mít perly, které nesou slzy.
Svatební zvyky a obyčeje se mění, například z Ameriky se k nám dostal zvyk házení svatební kytice, naše babičky si naopak svatební kytici sušily a pečlivě ukládaly. Rozšířeno je i pravidlo, původně anglosaské, že nevěsta má mít něco modrého, něco starého a něco půjčeného.
Mnoho svatebních zvyklostí naopak mizí v zapomnění. Například ve středověku v zámožných rodinách rozšířený tkz. „jitřní dar“, který označoval dárek manžela novomanželce po svatební noci. Často jím byly roušky, neboli závoje, na zavití vlasů. Tím se odlišovala vdaná žena od prostovlasých svobodných dívek. Z historie známe, že panovníci svým novomanželkám darovali k svatbě zlaté mince, symbolizující panství, které manželka darem obdržela.
Většina nás určitě slyšela rčení „spadli z kazatelny“, ale ne všichni vědí, že vzniklo ze zvyku po třikráte ohlásit knězem z kazatelny jména budoucích manželů. Z historických filmů známe slova kněze, který při svatebním obřadu říká následující slova: "...je li přítomen ten, kdo vznese námitky proti tomuto sňatku, ať je řekne dnes nebo mlčí navěky...."  Proto se ve středověké Anglii uzavíraly sňatky přede dveřmi kostela, aby bylo slyšet případné námitky. Tak se ženil i budoucí anglický král Eduard.
  
A na závěr  -  Když si náš dědeček babičku bral ...

Duben 1923  Nevěsta švadlena, ženich pánský krejčí
(fFoto vlastní archiv)





Zdroje textů: PhDr. Kybalová,  zámek Mnichovo Hradiště, vlastní archiv
 

Žádné komentáře:

Okomentovat