úterý 1. září 2015

Když byl krejčí mistr
aneb  trocha nostalgie

Bylo nebylo, ještě v minulém století měli lidé oblečení pro různé příležitosti. To nejlepší se nosilo v neděli a do kostela. Ti zámožnější měli  oblečení dostatek, nechávali si šít oděv dle nejnovější módy pro každou sezonu, ti  nejchudší měli oblečení, které je doprovázelo od svatby do rakve. A střední vrstva obyvatelstva, tak ta si dle finanční situace nechávala oblečení šít, popřípadě přešít ze starého.  Většina žen šít uměla,  šatstvo se někdy šilo  doma. Krejčí  byl vážený řemeslník. Než se jím však stal, musil strávit několik  let jako učedník, později tovaryš a složit řádně zkoušky odbornosti. Oděv se šil festovní z kvalitního materiálu,  a byl   pečlivě vypracován.  S nástupem konfekce se situace změnila a dnes, kdy jsou obchody zahlceny levným oblečením, kvalita materiálu a bohužel i zpracování, většinou klesá. Krejčovské dílny už nejsou tak časté a krejčích i švadlen ubývá.

Pocházím z malého města, kde ještě  v první polovině 20. století  působily v jedné ulici tři krejčovské dílny. Jedna z nich patřila mému dědy. Dědovi rodiče žili v  malé vesnici. Dědy otec dal syna do učení na krejčího. Učednická léta  strávil děda   u krejčího ve Světlé v Podještědí.  Tento kraj býval v zimě  ukryt pod sněhem a tak, aby se děda dostal na vánoce k rodičům, musel se poprvé v životě postavit na lyže. Druhý stupeň výuky, léta tovaryšská, prožil  děda v krejčovské dílně v Mnichově Hradišti, kde také složil  tovaryšskou zkoušku. Společně s ním se učil i Toník, do jehož  sestry Josefy  se  děda zamiloval. Josefa byla vyučená švadlena, zaměřená hlavně na šití pánských košil. 

Výuční list z roku 1911

Svatbu mých prarodičů  oddálila  I. světová válka, děda musil narukovat.  Válečná léta prožil  v Itálii a Francii, zažil  i neblaze proslulou bitvu na Piavě. 

Svatební foto
Po návratu z války si v Jiráskově ulici otevřel samostatné pánské krejčovství. K častým zákazníkům patřili  majitelé statků a rolníci z  okolí.  Své výrobky děda  označoval etiketami se jménem.   Existenci krejčovské dílny ukončily únorové události roku 1948 a  nástup komunismu. Živnostníci musili svou podnikatelskou činnost ukončit a děda nastoupil do čalounické dílny v automobilce Liaz. 

Před několik lety jsem dostala od své tety vzácný dárek,  sako  z dědovy dílny nalezené na půdě. Sako slouži jako ukázka krejčovského umění a putuje po výstavách. 
Sako s etiketou dědy - nálezový stav 

Po krejčovské dílně zůstaly jen vzpomínky, krejčovské nůžky,  rozešité sako a několik šatiček na panenky od babičky, pečlivě  ušitých drobnými precizními stehy.


Dědovo sako na výstavě v Muzeu Mladoboleslavska - Foto Pavel Sosnovec

Ostatní fota: rodinný archiv

Žádné komentáře:

Okomentovat