pondělí 14. března 2016

Odposlechnuto, přečteno, upraveno,

aneb prostě mi to nedalo 

Musím se k něčemu přiznat. Velmi ráda poslouchám názory spolupracovníků na naše módní akce. Dost často se je snažím přesvědčit, aby   napsali článek na blog. Jednou se mi to málem povedlo. Modelka  článek napsala a požádala mě o úpravu textu. Pak se dlouho nedělo nic. Možná po mých vstupech  konečné dílo nevyznělo tak, jak by mělo, možná jí přišel text příliš osobní. Po delší době jsem jej objevila v jedné zasuté složce, znovu přečetla, požádala spolupracovníky o doplnění, a výsledek společné práce vám předkládám.

Foto: Šimon Pikous

JÁ "NE-MODELKA"

Nikdy jsem se necítila být modelkou, netoužila jsem pokořit Paříž, ani se stát  hvězdou reklamy. Nemám postavu správné modelky, nedávám si při chůzi špičky přes sebe. Přesto předvádím módu. Historickou módu. Oblékám originální dobové šaty, rukavičky, repliky těžkých historických šatů, do ruky beru péřový vějíř nebo krajkový slunečník, kadeřnice mi češou lokny, zaplétají copy. Historická přehlídka má jiná pravidla, tady nejsou klasické míry 90-60-90 povinné a „ne-modelkou“ se můžete stát, když dokážete například: obléci se do dobových šatů, udržet úsměv na rtech a rovnováhu na hladkých schodech, stažená do korzetu, zamotaná do sedmi spodniček a šatů ze sedmnácti metrů těžké látky. Když dokážete chodit rovně, rozvlnit barokní krinolínu boky a na hlavě udržet tiáru.
Foto: Jana Staňková
Často kolem sebe slyším, že modelka je vlastně jen ramínko na šaty a modeling zvládne opravdu každý. Vždyť je to vlastně pochodové cvičení – dojít doprostřed – otočka – chůze –póza –chůze – převléknout šaty a znovu a znovu.  Vždyť na tom vlastně nic není, že? Chci všem přeblížit, jak „jednoduché“ je to ve skutečnosti.

Foto: Jana Staňková

Účastním se mnoha přehlídek, největší a nejnáročnější se odehrávají na zámku Sychrov. Akce na Sychrově se  konají pravidelně na podzim. Samotná přehlídka sice začíná v 14.30, ale budík mě budí už v půl šesté ráno. Ještě je tma, všude ticho, kdo by taky v sobotu ráno vstával tak brzy, že? Rozespalá, s  kruhy pod očima, vařím hrnek černého dopingu, balím několikery lodičky, náhradní punčochy, sedám do auta a vyrážím. Čeká mě zastávka v půli cesty, vyběhnout párkrát čtvrté patro a pomoci  naskládat šaty do auta. Sice na to nejsem sama, ale věřte, není to jednoduché. Na nic se nesmí zapomenout, každá spodnička, každá sponka do vlasů je důležitá. A cesta  pokračuje.
Řijnové ráno na Sychrově -Foto: Jana Staňková
Po příjezdu na Sychrov mě polívá mírná deprese, mlha, zima. Ani po příchodu na místo činu není líp, je tu ještě větší zima a pára mi jde od úst. Nepomůže ani další rozcvička, vyložit šaty a rozvěsit je na štendry. Hlavně neztrácet optimismus!  A už ze všech stran slyším: „ ..ahoj, čau, jak se máš..“ , naše skupina modelek a modelů se začíná scházet. Máme čas jen na to, rychle se přivítat, nalít do sebe další hrnek kávy a přípravy začínají. Každý z nás „modelů“ se po příjezdu seznámí se "svými"  šaty a orientačně i s tím, co bude na mole dělat. Kadeřnice začínají  pomalu česat, sedím v bundě. Jeden přímotop opravdu tropy v zámeckých prostorách, nevytvoří. Zatímco mi  kadeřnice vytváří dobový účes, v galerii už se na mole cvičí choreografie a scénky. Říkám si v duchu, dobře, zjistím to potom! A zavírám oči před přívalem laku na vlasy. Hlavou mi bleskne:" .. proboha musím si zkusit také  svůj tanec !"     Pro   vysvětlení, aby   toho nebylo málo, v téměř   každé přehlídce tančím  dobový tanec (kankán, twist, habaneru, atd). Vždy pár týdnu před akcí dostanu zadání tance a návrhy hudby. Na mé maličkosti už je „jenom" – vytvořit choreografii, okouknout taneční  kroky (děkuji ti strýčku Google!), vybrat si hudbu, domluvit se ze zvukařem, tanec si natrénovat a zatančit !
Foto: Śimon Pikous

Po učesání se jdu nalíčit k naší vizážistce,  čas  mezitím uběhl tak rychle, že jsem ani oběd nestihla. Už vím, proč jsou modelky, tak hubené:  Nestačím si pomalu ani dojít na toaletu, a už se převlékám do šatů, nakukuji do scénáře, a  slyším, „ ..za pět minut nástup..“. Rychle seřadit, doladit, co budu dělat. Stoupám si do řady,  přiskakuje Josefína s pudřenkou, kadeřnice Máka  upravuje účes.

Foto: Jana Staňková

Opakuji si mantru: " hlavně nezakopnout, nespadnout ze schodů", poslední úprava, úsměv na rty  a jedem!. Jedny šaty, druhé, tanec, rychle korzet, spodnice, sakra!, kde mám druhou botu? Aha tady je, zapadla mezi spodničky, au..!, píchla jsem se o špendlík, který mi drží šerpu.  Co ještě vějíř, kapesník?!. Uf! Odpolední show skončila, potlesk dozněl. Máme devadesát  minut na to, seřadit šaty a doplňky na štendr, napít se, odběhnout na toaletu, opravit makeup, přivítat se s hosty večera, a už začínáme znovu, hlavně nezakopnout, nespadnout ze schodu, úprava, úsměv a jedem. Úsměv, nastavit obličej fotografce,  převléci šaty, zatančit,  a...
Foto: Jana Staňková
Foto: Jana Staňková
Po skončení show nastává úklid, přestavba galerie na taneční sál, auto se najednou změní v provizorní kamion. To jsme opravdu měli tolik věcí? Večer ještě  nekončí, v galerii začíná ples. Zábava v plném proudu až do rána. Kolem druhé hodiny raní zamykáme sál, kontrolujeme šatnu: Konečně konec. Zamávám  zámeckým zaměstnancům, rozloučím se ostatními a rychle do auta. Opět zastávka, vyložit šaty a  jedu domů. Do postele se dostanu v půl čtvrté ráno. Pod bolavé nohy podkládám polštář  a  říkám si, stálo to za to, ale modeling opravdu jednoduchý není. Ano, mé fotky se objevily  na stránkách časopisů, byla jsem hvězdou kalendáře, znám potlesk publika, ale ....podívejte se na předchozí řádky.  
Foto: Šimon Pikous


A     ...  představte si : MĚ   TO  BAVÍ !!!!!!!!



Žádné komentáře:

Okomentovat